Velké Pavlovice - Před Vánoci projednávali poslanci novelu odpadového zákona, který je v platnosti od začátku roku. Deníku Rovnost přiblížila problematiku odpadů Jana Krutáková, poslankyně a zároveň ředitelka odpadové společnosti Hantály ve Velkých Pavlovicích na Břeclavsku. „Myslela jsem si, že jsme na špici. Ale mýlila jsem se. Ze statistik vyplývá, že na tom zase až tak dobře nejsme,“ upozorňuje na potíže s tříděním na jihu Moravy.
Dá se zjednodušeně říci, co je vlastně součástí novely?
Cílem je nyní především omezit množství odpadů. Tedy udělat vše pro to, abychom je vůbec nevytvářeli. Docílit toho můžeme jedině tak, že změníme jak myšlení nás spotřebitelů, tak i výrobců, kteří jsou do tohoto koloběhu zapojení. Třídit jsme se až na výjimky naučili perfektně. Teď se musím já jako spotřebitel zamyslet nad tím, jestli je skutečně důležité vzít si tašku v supermarketu. A prodejce by se zase měl zamyslet nad tím, zda je dobré poslat mi parfém ve velké krabici vyskládané papírem. Musíme nyní producentům vytvořit takové podmínky, aby se jim vyplatilo myslet nejen ekonomicky, ale i ekologicky, a používat recyklované materiály.
Dotkne nebo dotkla se novela i nás, běžných lidí?
Jistě, třeba v tom, že obce začaly zvyšovat poplatky za svoz odpadů. K tomu přispívá hned několik faktorů, kromě zvýšení ceny práce či obnovy strojů svozových společností také fakt, že se obcím zvedl poplatek za skládkování. Filozofie spočívá v tom, abychom méně ukládali, více třídili a recyklovali.
Je to u nás za současných podmínek reálné?
Těžko. Fungují zde pouze čtyři spalovny. Jejich kapacita je oproti produkci komunálního odpadu třetinová. Co s tím? Recyklace. Dobře. Ale máme zařízení k recyklaci? Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že ano. A kde se v našem okolí na jihu Moravy nachází? Linky na papír či sklo máme. Ale problém je s plastem. Jako spotřebitelé pečlivě vytřídíme veškerý plast a vše, co se tak tváří. Když však tento odpad přijede na dotřiďovací linku, zjistíme, že až šedesát procent těchto plastů se nedá opětovně využít. Skončí pak buď na skládce, nebo ve spalovně.
Který plast se dá opět dále využít?
Recyklační firmy mají zájem o obaly z pet lahví, obalové fólie, igelitové sáčky a tašky nebo třeba o tvrdý plast. To jsou obaly od kosmetických výrobků a pracích a čisticích prostředků. O co naopak zájem není, jsou nárazníky od aut, zahradní nábytek či kelímky od jogurtů.
Většina z nás právě kelímky od jogurtů velice pečlivě třídí…
V Lipníku nad Bečvou funguje společnost, která se na jejich další zpracování zaměřuje. Pracně si tam z těch šedesáti procent nevyužitých plastů dotřiďují optickými dotřiďovači právě tyto kelímky. Faktem ovšem je, že jich je pouze pět procent.
V čem tedy vidíte řešení?
Tlačit na výrobce, aby vyráběli z jednodruhových plastů, které jsou snadno zpracovatelné. A to tak, že je budeme třeba i daňově zvýhodňovat. Jinak se dál zkrátka nepohneme.
Jsou výrobci uvědomělí?
Jsou tací, kteří přemýšlejí. Dostala jsem například čokoládovou bonboniéru, v níž byly bonbony zabalené výhradně jen v papíru. Otázka však je, kolik takový špás firmu stojí a jestli je přechod z vícedruhových obalů na jednodruhové náročný, nebo ne. Faktem je, že nyní je bílý kancelářský papír levnější než recyklovaný. A to je špatně.
Je nějaká země v Evropě, která je pro nás v tomto směru vzorem?
Jsou obce a města, kde se cíleně snaží snižovat produkci komunálních odpadů. Je to vždy o výchově. Nejblíže je nám asi Rakousko, kde jsou na tom lépe než my. Mně je blízké myšlení severských států, oslovilo mě Finsko. Viděla jsem, jak to funguje v Helsinkách i menších městech. Zde jde ekonomická stránka ruku v ruce s ekologickou. Z plastů vytřídí jen to, co jsou schopní za dobrých podmínek dále zpracovat a využít do výroby jako druhotnou surovinu. Zbytkový plast energeticky využijí.
Jak je na tom v porovnání se zbytkem republiky Jihomoravský kraj?
Myslela jsem si, že jsme na špici. Ale mýlila jsem se. Ze statistik vyplývá, že na tom zase až tak dobře nejsme. Mluvím hlavně o vytříděných odpadech, jako jsou plasty, papír, sklo a kovy. V obcích, kde funguje pytlový svoz přímo od domů, je množství vytříděného odpadu vyšší. Ukazuje to, že jsou lidé pohodlní. V čem jsme na tom naopak dobře, jsou náklady na likvidaci odpadů, což se odráží i na poplatcích obyvatel. V ceně za svoz se držíme mezi posledními. Důvodem je existence spalovny, několik skládek, a také fakt, že odpadové společnosti vlastní obce a města.
Je nyní zájem o papír?
Je to lepší než loni touto dobou, kdy to bylo opravdu dramatické. Jde o nestálou komoditu, jejíž výkup závisí na zpracovatelských závodech. V zimních měsících výkupní cena zpravidla vždy klesá. Loni jsme za to, aby si papír vůbec někdo vzal, museli platit. Třeba i padesát haléřů za kilogram, přestože výkupní cena byla dříve někde v rozmezí 1,50 až 1,70 koruny za kilo. Ke konci loňského roku nastalo zlepšení, dostali jsme se na nulu a po Novém roce jsme v plusu.
Co stavební odpad?
To je velký problém. Mnohdy jde o materiál, který se dá opětovně využít. Například betonové zbytky. Aktuálně se využitím recyklátů stavebních hmot intenzivně zabývají ve Výzkumném ústavu stavebních hmot i v brněnském Vysokém učení technickém. Studují, za jakých podmínek je možné tyto materiály opětovně využívat, a cílem je dostat je do technických norem. To proto, aby se projektanti nebáli je do svých projektů předepisovat a aby firmy tyto recykláty dokázaly využít.
Skutečně v době koronavirové pandemie stoupla produkce odpadů v domácnostech?
Ne, dlouhodobě jsme na stejných číslech. Za rok vyprodukuje jeden člověk průměrně asi 173 kilogramů směsného odpadu. Nárůst jsme zaznamenali pouze ve velkoobjemovém odpadu, jako jsou koberce, nábytek a podobně. Meziročně šlo o nárůst asi deseti procent, což je šest až sedm kilogramů na osobu. Přisuzujeme to tomu, že byli lidé více doma a vrhli se do úklidu.
Autor: Iva Haghofer
Zdroj: https://hodoninsky.denik.cz/zpravy_region/krutakova-nejlepsi-odpad-je-zadny-odpad-jak-si-v-recyklaci-vedou-jihomoravane-20.html